Jak vybrat digitální piáno - část druhá (dokončení)

Toto je přímé pokračování tohoto článku. Pokud jste ho ještě nečetli, zamiřte nejdříve tam. V minulé části jsem se věnoval obecně důvodům pro výběr piána a rozebral jeden jejich důležitý atribut: mechaniku kláves. V této části se podívám na to, jak jsou na tom digitální piána (DP) s věrností zvuku a pokusím se vše shrnout.

Věrnost zvuku

Druhý nejdůležitější atribut při výběru digitálního piána je věrnost zvuku. Zvuk piána není jednoduché přesvědčivě napodobit, ale naštěstí jak Roland tak Yamaha mají v rukávech několik triků jak co nejvěrnějšího zvuku dosáhnout. Až na několik drobností obě firmy používají principiálně podobné technologie. Pokusím se zde popsat ty nejdůležitější. Yamaha má pro některé efekty i pěkně zpracované vysvětlující stránky s názornými zvukovými ukázkami. Odkazy budu uvádět průběžně ke každému popisu.

Dynamic Stereo Sampling

Jak je vlastně tvořen zvuk v téměř všech typech digitálních pián? Princip je jednoduchý. V podstatě je nutné pouze zaznamenat zvuk jednotlivých tónů (tzv. samply) skutečného piána a takto vytvořenou banku nahrát do piána digitálního. To pak bude přehrávat jednotlivé nahrané zvuky tak, jak vy budete mačkat klávesy. Ve skutečnosti je to samozřejmě o dost složitější proces. U akustického piána se například podle síly úderu na klávesu mění i charakter vydávaného zvuku. Nestačí tedy nahrát jenom jednu úroveň hlasitosti pro každý tón, ale hned několik. Jedním z parametrů u digitálního piána je pak právě počet těchto dynamických stupňů. Čím jich je více, tím lépe. Roland je v této kategorii před Yamahou, protože u cenově srovnatelných modelů nabízí více dynamických stupňů než Yamaha.

Ukázka

Sampling Banks

Sampling banks není názvem nějakého efektu, ale udává počet tónu, které byly nahrány ze skutečného akustického piána, a které se používají při generování tónů v piánech digitálních. Ideální je pořídit záznam každého jednotlivého tónu, jako to dělá Roland, nicméně Yamaha pořizuje vzorek jen několika kláves (30,50). Chybějící tóny se pak aproximují z tónů sousedních, takže výsledek není tak přesvědčivý. Nicméně to u Yamahy zvládají celkem dobře, takže to není příliš znát.

Damper Resonance

Damper Resonance (u Yamahy si to nazvali Stereo Sustain Samples) je technologie, která simuluje změnu charakteru zvuku piána při sešlápnutí pravého pedálu (sustain nebo damper). Je-li tento pedál sešlápnutý u akustického piána, jsou všechna dusítka nadzvednuta ze strun. Pokud pak zahrajete tón, struny znějícího tónu rozvibrovávají i ostatní struny, které pak také (ač slaběji) znějí. Tento efekt podporuje většina digitálních pián.

Ukázka

String Resonance

Chová se podobně jako Damper resonance, ale nesouvisí s pedálem. U akustického piána, jak už jsem psal, znějící struna rozeznívá i ostatní struny, které nejsou drženy dusítkem. To ale nemusí být jen když je sešlápnut sustain pedál. Rozeznívány jsou i struny kláves, které jsou právě stištěny. Tento efekt je v digitálních piánech technicky hůře proveditelný, proto ho nabízejí jenom dražší modely. Efekt sám o sobě není nijak zvlášť výrazný, ale hra na piáno, které tento efekt podporuje, zní tak nějak živěji a celkově lépe.

Ukázka

Key-off samply

Pokud na akustickém piánu pustíte právě znějící klávesu, není to tak, že zvuk prostě přestane hrát. Když dusítko dosedá na vibrující struny, změní se na okamžik charakter zvuku. Nejlépe bych to popsal jako takové „zadrnčení“. Lepší digitální piána proto v sobě mají ještě jeden speciální sampl, který se ozve právě při puštění klávesy. Ani tento efekt není nijak výrazný, pokud se na něj nesoustředíte, ale určitě přidává na celkové věrnosti zvuku.

Ukázka

SuperNATURAL® Piano

Technologie SuperNATURAL® Piano nabízí, v době psaní tohoto článku, jenom Roland, nicméně jsem si jistý, že Yamaha jistě s novými modely přispěchá s vlastní alternativou. Jde o to, že produkovaný tón už není založen čistě na zvukových vzorcích získaných z nahrávky akustického piána, ale jde o hybridní technologii, která do procesu zapojuje i matematické modelování zvuku. To umožňuje vytvořit věrnější a přirozenější zvuk. Doporučuji shlédnout toto video s vysvětlením jak to vlastně funguje: http://www.roland.com/video/page.cfm?vid=25058139

Přehled produktů

Pokud tedy budete hledat někde v kategorii pián kolem 30 000 Kč, zřejmě se budete rozhodovat mezi piánem, které má nebo nemá Key-off samply a String Resonance. Osobně bych raději obětoval Key-off samply než String resonance, ale realita je taková, že String resonance je ceněna více, a proto je u dražších modelů.

Následující tabulka porovnává výše popsané vlastnosti u vybraných druhů DP.

	DS	DR	SR	KO	SB	SN
Roland HP 201	?	ano	-	ano	88	-
Roland HP 203	4	ano	ano	ano	88	-
Roland HP 204	4	ano	ano	ano	88	-
Roland HP 207	4	ano	ano	ano	88	-
Roland HP 302	?	ano	ano	ano	88	ano
Roland HP 305	?	ano	ano	ano	88	ano
Roland HP 307	?	ano	ano	ano	88	ano
Yamaha CLP320	3	-	-	-	30	-
Yamaha CLP330	3	ano	-	-	30	-
Yamaha CLP340	4	ano	-	ano	30	-
Yamaha CLP370	4	ano	-	ano	50	-
Yamaha CLP380	5	ano	ano	ano	50	-

Legenda:
DS – Dynamic sampling
DR – Damper resonance
SR – String resonance
KO - Key-off samply
SB – Sampling banks
SN - SuperNATURAL® Piano

Závěr – co tedy vlastně vybrat?

To už si musíte rozhodnout sami. V čistě papírovém hodnocení vyhrává Roland na plné čáře. Postavíte-li proti sobě cenově srovnatelné modely pián od Yamahy a od Rolandu, bude to právě značka Roland, která toho nabídne víc. Nejdůležitější je ale váš osobní dojem z piána a pocit jak se na něj hraje. Rozhodně vám doporučuji piáno před koupí vyzkoušet. Vyzkoušejte různé modely od Yamahy i od Rolandu a porovnejte je sami. Tento článek vám snad trochu pomůže, až na vás prodavač bude chrlit množství termínů, kterým nebudete rozumět. Bohužel s prodejci nemám nejlepší zkušenosti. Většinou sami dobře neví, co vlastně prodávají a v čem je jeden model lepší než ten druhý. Pravděpodobně vás budou chtít ohromit tím, že „tohle piáno nabízí víc zvuků“ nebo „umožňuje připojit USB“ a podobnými věcmi. Uvědomte si ale, proč digitální piáno vlastně chcete. Chcete-li ho jako náhradu za piáno akustické, jsou pro vás nejdůležitější právě ty parametry, které jsem popisoval výše. Nějaký zvuk navíc je v tomto ohledu nepodstatný. Při cestě po obchodech s hudebními nástroji narazíte pravděpodobně především na piána od Yamahy. Jsou celkově mnohem rozšířenější než Roland, a proto asi i dražší. Pokud chcete vyzkoušet i nástroje od Rolandu, domluvte se nejdříve s prodejcem, jestli vám nějaké piáno k vyzkoušení připraví, případně navštivte oficiální prodejnu Roland v Praze (zde jsou její stránky: http://www.hudebnilaborator.cz).

Na začátku článku jsem tu nadhodil částku 30 000 Kč, za kterou jsem chtěl DP pořídit já. Jak už jsem psal, nepodařilo se. Nakonec jsem do piána dal přes 40 000 Kč a pořídil jsem si Roland HP 203. Hraju na něj už dva roky a nikdy jsem té částky ještě nelitoval. Pokud byste ode mně chtěli nějaký tip, bude to právě Roland HP 203. Nyní je ale k dispozici už i nová řada DP 3xx od Rolandu, takže dnes bych si možná pořídil spíš Roland HP 302, což je duchovní nástupce modelu HP 203, lišící se především funkcí SuperNATURAL® Piano. Pokud je váš rozpočet napnutý, podívejte se především na Roland HP 201, případně na další modely DP, které jsem uváděl při srovnání. Mějte ale na paměti, že vybrané modely jsou jen úzkou skupinou těch nejoblíbenějších. Na trhu je toho k dispozici mnohem víc.

Odkazy

Pro úplnost přidávám ještě několik odkazů:

Současná produktová řada Yamaha Clavinova CLP:
http://cz.yamaha.com/cs/products/musical_instruments/keyboards/digitalpianos/clp_series_s/?mode=product_lineup

Produktová řada DP od Roland:
http://www.rolandus.com/products/productlist.php?ParentId=40

Výborné diskuzní fórum o Digitálních piánech (v angličtině):
http://www.pianoworld.com/forum/ubbthreads.php/forums/6/1/Digital%20Pianos%20-%20Synths%20&%20.html

Můj YouTube kanál se záznamy hry na Roland HP 203:
http://www.youtube.com/user/druzdruz

 

Jak vybrat digitální piáno - část první

Jedním z nejpopulárnějších hudebních nástrojů je bezesporu piáno. Naneštěstí je piáno v mnoha ohledech hrozně nepraktické. Například je nehorázně velké a těžké. Určitě si ho tedy nepřibalíte do tašky až pojedete na čundr a nebudete hrát u táboráku trampské odrhovačky. Kromě toho je i velmi hlasité, takže pozor! Hrát jen za dne, ani moc brzy, ani moc pozdě. A i tak bych raději byl ostražitější, až kolem vás bude procházet váš soused. Taky není snadné ho naladit, což je trochu k vzteku, protože piáno nevydrží naladěné příliš dlouho. Záleží na více faktorech, ale tak či tak, počítejte s tím, že si budete muset do bytu pravidelně zvát ladiče. Chcete-li se začít učit hrát na piáno, tohle všechno vám může trošku zkazit radost. Naštěstí existuje alternativa, kterou jsou tzv. digitální piána (DP). Ty spolehlivě odbourávají řadu neduhů, se kterými byste se museli u jejich akustických příbuzných smířit. Na druhou stranu zase řadu nových neduhů přidávají, takže se každý musí rozhodnout, co je pro něj důležitější. Zda praktičnost a jednoduchost digitálních pián, nebo na 100% autentický (jak také jinak) pocit ze hry a dokonalejší a živější zvuk akustického piána.

Tento článek je určen především těm z vás, kteří se už rozhodli a pomyslná miska vah se v jejich případě převážila ve prospěch digitálního piána. Kvalitní digitální piáno není zrovna levná záležitost a jejich cena se vyrovná ceně za kvalitní starší pianino. Ty nejlepší modely stojí dokonce více, než piáno úplně nové. I proto je dobré podobnou investici dobře zvážit a vybrat si skutečně tak, abyste za své peníze dostali tu nejlepší možnou alternativu. Protože jsem se před nějakým časem sám nacházel v situaci, kdy jsem potřeboval koupit piáno, a protože jsem tenkrát strávil spoustu času čtením manuálů, porovnáváním technických specifikací, obcházením obchodů s hudebními nástroji a zkoušením všech možných pián, myslím, že jsem načerpal poměrně hodně informací, které mi ve výsledku pomohly zvolit si ten správný model. Bylo by ale škoda, kdybych měl všechny ty znalosti (teď, když už piáno mám) zase zahodit. A právě proto píšu tento článek. Rád bych tím pomohl těm, kteří o koupi digitálního piána uvažují, ale neorientují se v džungli všech možných značek a typů, které se na trhu s digitálními piány nacházejí. Mějte ale na paměti, že toto není žádný kompletní průvodce. Je to spíš obecný návod čím se při výběru DP řídit.

Úvod

Nejlepší bude začít na začátku, a to tím, jak jsem se vůbec dopracoval k rozhodnutí koupit si digitální piáno. Jsou tomu asi dva roky, co jsem si s hrůzou uvědomil, že ještě neumím hrát na piáno. Tohle šokující zjištění mě donutilo jednat. Zapsal jsem se na hodiny hry na piáno a doufal, že se i v dospělosti dokážu ještě něco naučit. Nadšení mi nechybělo, a tak jsem se jistým (ač velmi mírným) tempem postupně zlepšoval. Když už bylo jasné, že piáno není jen náhodný rozmar, a že u něho už vydržím, uvědomil jsem si (opět s hrůzou) další věc. K tomu, abych se mohl naučit hrát na piáno, nutně potřebuji piáno. Do té doby jsem cvičil na starší klávesy od Yamahy, které bohužel nebyly obdařeny kladívkovou mechanikou, a proto byly pro cokoliv serióznějšího nepoužitelné. Proto jsem také musel každý týden dojíždět přes celé město do jedné z místních mateřských škol, kde mi dovolili cvičit na jejich piánu. Za to patří ředitelce školky mé neskonalé díky. Bohužel mi ale všechno to cestování a časová omezení brzy začala lézt krkem. V tu chvíli mi bylo jasné, že si musím koupit vlastní piáno.

Za kolik?

První rozhodnutí, které musíte před koupí učinit, je určit částku, kterou chcete do piána investovat. V mém případě byla tou maximální hranicí částka 30 000 Kč, kterou se mi bohužel dodržet nepodařilo, nicméně je dobré si podle svých možností nějakou částku stanovit.

Klasické nebo digitální?

Dalším rozhodnutím je zvolit druh piána, které si pořídíte. Může to být buď klasické piáno/pianino nebo digitální piáno. Za částku 30 000 Kč lze získat poměrně kvalitní starší pianino nebo středně kvalitní nové digitální piáno. Nyní je třeba zvážit klady a zápory, které obě varianty mají.

• Digitální piáno se nikdy nerozladí, ušetříte tedy náklady za ladění, což může být po pár letech i několik tisíc. Klasické piáno musíte ladit minimálně jednou ročně. Záleží ale na stavu piána, prostředí, ve kterém je umístěno, a na tom, jak často se na něj hraje.
  
• Digitální piáno je oproti klasickému výrazně lehčí a ve dvou lidech ho lze bez problémů přenést (Uvažují skříňová digitální piána, ne přenosná. Ta přenese i jeden člověk.). Do pořizovací ceny klasického piána je tedy nutné započítat i transport, pokud si na to netroufnete sami. Digitální piáno zabere také o něco méně místa, není tak hluboké ani vysoké jako piáno klasické (ale záleží na konkrétních typech).
  
• Prakticky každé digitální piáno obsahuje MIDI vstup/výstup pro připojení např. k počítači nebo k jiným hudebním zařízením. Kromě toho mají DP i vlastní paměť, do které můžete nahrávat (a později pak přehrávat) svou hru.
  
• Na digitální piáno lze hrát s  připojenými sluchátky, tzn. že nikdy nebudete rušit sousedy. Cvičit můžete i o půlnoci. (Úplně tiché to ale není, ozývá se ještě bouchání kláves o podkladovou výstelku. Nic hlasitého to není, ale umím si představit, že člověka ve stejné místnosti by to rušit mohlo. Sousedy ovšem nikoliv :-) )
  
• Kvalitní klasické piáno (v ceně kolem 30 000 Kč za starší) pravděpodobně bude znít mnohem živěji a přesvědčivěji než digitální piáno ve stejné ceně.
  
• Digitální piáno je v konečném důsledku vždy jen imitací skutečného piána, byť obohacenou o mnoho užitečných funkcí.
  

Jak se zdá, digitální piána mají těch kladů o dost víc, nicméně zdaleka ne všechny zmiňované body mají stejnou váhu. Pro mě osobně byl nejpádnější argument možnost cvičit na piáno se sluchátky. Bydlím v paneláku a v podstatě celý den jsem v práci. K piánu se většinou dostanu až pozdě večer, a pokud si nechci znepřátelit všechny své sousedy, tak v tu dobu bych prostě na klasické akustické piáno hrát nemohl. Rozhodl jsem se tedy pro koupi digitálního piána. Pokud u vás zvítězilo piáno akustické, následující text vám pravděpodobně již v ničem nepomůže. Pokud jste se ale rozhodli pro piáno digitální, čtěte dál.

Co chtít od digitálního piána

Trh s digitálními piány je poměrně rozsáhlý a bez hlubší orientace se v něm můžete dokonale ztratit. Přání naprosté většiny lidí, kteří se rozhodli pro digitální piáno, jsou si ale podobná jako vejce vejci. Téměř všichni si chtějí pořídit takový nástroj, který se svému akustickému protějšku bude co nejvíce podobat. V podstatě to znamená, že hledáme piáno s co nejvěrnějším zvukem piána a s co nejlepší mechanikou kláves.

Ve svém výběru jsem se nakonec omezil jen na dvě značky: Yamaha a Roland. Pokud je váš rozpočet opravdu napnutý, zřejmě by přišla do úvahy i značka Casio. Kvalitní značkou je prý i Kawai, ale zde v Česku je to dost obtížně nalezitelný nástroj, proto ho také z porovnání vynechávám.

Mechanika kláves

Do přímého porovnání klávesové mechaniky mezi akustickým a digitálním piánem se pouštět nehodlám, už proto, že nemám s hraním tolik zkušeností, abych takové porovnání mohl provést. Přesto bych k této záležitosti napsal pár vět. Mnoho lidí při koupi digitálního piána poukazuje na rozdíl mezi mechanikou takového piána a mechanikou piána akustického, na kterém cvičí např. u svého učitele. Podle mého názoru je to ale chyba. Hrál jsem dosud asi na pět různých akustických pián a pocit z hraní na každém z nich byl zcela jiný. Stejně jako bude jiný pocit z hraní na piánu digitálním. Nenechte se tím tedy odradit.

Yamaha i Roland nabízejí piána s několika různými typy mechanik, které se liší cenou i kvalitou. V následující tabulce seřadím mechaniky obou firem od nejlepší (nahoře) k nejhorší, přičemž na jednom řádku budou kvalitativně porovnatelné mechaniky.

Yamaha	Roland
NW - Natural Wood Keyboard with Synthetic Ivory Keytops	PHA III - Progressive Hammer Action III, Ivory feel Keyboard with Escapement
GH3 - Graded Hammer 3 Keyboard with Synthetic Ivory Keytops	PHA II - Progressive Hammer Action II, Ivory feel Keyboard with Escapement
GH3 - Graded Hammer 3 Keyboard	PHA II - Progressive Hammer Action II, Keyboard with Escapement
	PHA II - Progressive Hammer Action II
GH - Graded Hammer Keyboard	PHA - Progressive Hammer Action
GHS - Graded Hammer Standard Keyboard

Všechny uvedené mechaniky mají odstupňovanou váhu kladívek, tzn., že hluboké tóny mají kladívka těžší než tóny vysoké (Graded Hammer / Progressive Hammer), což simuluje skutečné akustické piáno.

Slůvko „ivory“ v názvu u mechanik od Yamahy i od Rolandu označuje materiál vrchní části kláves, který svými vlastnostmi připomíná slonovinu. To znamená, že klávesy s touto úpravou jsou porézní a při hraní trochu sají pot a tudíž se na ně lépe hraje (prý). Piána s klaviaturou mající tuto úpravu jsou ale dražší. Rozhodněte se tedy sami, jestli vám to za ty peníze stojí. Mně ne, už proto, že je mi představa kláves nasáklých potem trochu proti mysli (ačkoliv ve skutečnosti to tak hrozné nebude).

Některé klaviatury od Rolandu mají ještě jednu zajímavou vlastnost, a tou je tzv. Escapement. U akustického piána se může stát, že když hrajete hodně jemně, tón se už neozve. Kladívko, které by normálně narazilo do struny a rozeznělo ji, má příliš malou rychlost (klávesa byla stištěna příliš pomalu) a tím pádem struny nedosáhne, než dojde k jeho uvolnění a návratu do klidové polohy. Escapement u Rolandu právě toto chování simuluje. Pokud hrajete velmi jemně, cítíte při stištění klávesy v jednom místě zvýšený odpor. Při normální hře to ale stěží zaregistrujete. Myslím si, že to je užitečná funkce, která vás lépe připraví pro případnou hru na akustickém piánu.

Zvolíte-li nástroj od Yamahy, zdá se mi jako optimum mechanika typu GH3. Mechanika typu NW, která má dřevěné klávesy, mi přijde už jako zbytečný luxus a mechaniky GH a GHS se mi zdály příliš lehké a hra na nich mně osobně nijak neuchvátila.

Osobně mě ale hra na klaviaturu od Rolandu nadchla mnohem více. Konkrétně mám na mysli PHA II with Escapement. Měl-li bych se držet plánovaného rozpočtu (30 000,- Kč), spadalo by do této kategorie pouze piáno Roland HP-201 (které nemá pouze ten výše zmiňovaný escapement). Bohužel, verze tohoto piána prodávané v Evropě, jsou, na rozdíl od všech ostatních,vybaveny starším modelem klaviatury, který jsem neměl možnost otestovat. Tuto informaci vám navíc nikdo v prodejnách hudebních nástrojů nesdělí. Naopak, budou vám tvrdit, že nástroj má klaviaturu PHA II. Alespoň do té doby, než je upozorníte na drobnou poznámku pod čarou v katalogu. Ani pak ale není jasné, co vlastně dostanete. Manuál zmiňuje modely s barevnou úpravou HP201-ERW a HP201-EMP. O modelu HP201-SB (černá barva) se už nepíše, ale ruku bych za to rozhodně nedal. Pokud objednáte HP201, nebudete si jistí, jakou klaviaturu piáno vlastně má. I proto jsem rozpočet velmi našponoval a nakonec koupil HP 203, které rozhodně má klaviaturu PHA II, dokonce i s Escapement.

---

Druhou část tohoto článku naleznete zde

Software pro jednoduché úpravy videa zdarma

Expozice

Pokud jste někdy potřebovali upravit nějaké video, možná jste, tak jako já, narazili na malý problém. Jaký software na to použít? Úpravy, které jsem s videem potřeboval dělat já, nebyly nijak složité, v podstatě šlo pouze o základní operace, přesto jsem tvrdě narazil. Vyzkoušel jsem spoustu freewarových produktů, vyzkoušel jsem trial verze velkých komerčních produktů a přesto žádný software, který se mi dostal pod ruce, nebyl schopen rozumně splnit to, co jsem od něj potřeboval. Pokud máte podobný problém a jen zoufale hledáte nějaký jednoduchý a použitelný software pro základní úpravy videa, který je zároveň zdarma, dám vám rozřešení hned. Stáhněte si program VideoSpin 2.0 z této adresy: http://www.videospin.com/Redesign/. Pokud vás zajímá proč jsem nakonec skončil právě u tohoto programu, čtěte dál:

Kolize

Požadavky, které jsem na program měl, byly, alespoň dle mého názoru, naprosto jednoduché a ničím výjimečné. Potřeboval jsem vyříznout sekvenci z nahraného videa, napasovat na ni zvuk nahraný zvlášť z jiného zdroje, a k tomu ještě přidat nějaký úvodní titulek. První volba padla na Windows Movie Maker, který by měl takové věci bez problémů zvládnout. A skutečně, vše co jsem potřeboval udělat, se mi v něm podařilo realizovat. K ovládání bych měl pár drobných výhrad, ale kdybych věděl, s jakým softwarem se ještě setkám, ani bych nepípnul. Problém s Movie Makerem byl ale v tom, že vložená zvuková stopa nešla zcela přesně napasovat na video. Posouvání zvukové stopy po časové ose se dělo po příliš velkých skocích, a to i při maximálním zvětšení (nejdetailnější zobrazení). Navíc se posouvaný objekt „přichytává“ k začátku vloženého klipu a nenalezl jsem možnost jak toto chování potlačit. Výsledkem bylo, že zvuk se přehrával buď příliš brzo, nebo příliš pozdě. Šlo přibližně o 200ms, což je sice poměrně málo, ale dost na to, aby to bylo rušivé.

Přišla tedy řada na jiné alternativy. Profesionální „velké“ programy na editaci videa jsem zatím ignoroval, protože jsem stále žil v přesvědčení, že mezi hromadou freewaru na internetu prostě musí existovat něco, co tyto základní operace zvládne. Nažhavil jsem Google a vyhledal „prý“ ty nejlepší freewarové programy na úpravu videa. Vyzkoušel jsem WAX, celkem rozumně vypadající program, který se mi ale několikrát zhroutil, a když jsem do projektu vložil novou zvukovou stopu, zjistil jsem, že z nějakého důvodu mi ji program nepřehrává spolu s videem. Navíc ani nezobrazuje tvar audio signálu, tudíž možnosti jak synchronizovat zvuk a obraz jsou tu veškeré žádné, vše musíte dělat poslepu.

Pokračoval jsem tedy v hledání. Jako další jsem vyzkoušel aplikaci Avid Free DV, bezplatnou verzi většího komerčního programu, která už dnes bohužel není výrobcem podporována. S trochou štěstí se ale ještě dá v hlubinách internetu vylovit instalační soubor. Pokud se do hledání pustíte a program si nainstalujete, možná stejně jako já hned po instalaci zjistíte, že program při startu spadne na nějaké chybové hlášce.

No nic. Další na řadě byl tedy program Jahshaka, který doporučoval kdosi v jakési diskuzi, ovšem s varováním, že má trochu složitější ovládání. Po patnácti minutách zoufalých pokusů udělat v tomto programu alespoň něco, jsem zjistil, že varování přispěvatele rozhodně nebylo plané. S pocitem totální frustrace jsem si musel přiznat, že na tohle opravdu čas nemám.

Pak je tu ještě Virtualdub, který znám poměrně dobře, ale jehož zaměření je poněkud jiné, než to, co jsem potřeboval. Nic dalšího, co by bylo zdarma a vypadalo použitelně jsem nenašel. Nezbývalo tedy než se podívat do vod komerčních programů.
Většina výrobců komerčních programů pro práci s videem nabízí ke stažení zkušební verzi, která funguje po omezenou dobu. Smířil jsem se tedy s tím, že to zřejmě bude jen krátkodobé a jednorázové řešení. Ale alespoň něco. Dávat tisíce korun za program, který využiji dvakrát do roka, to se mi opravdu nechce. Navíc, jak jsem měl záhy zjistit, takové programy, jaké jsem se chystal vyzkoušet, bych si nekoupil ani kdybych se úpravami videí živil. Nuže, z vyhledávacích dotazů jsem vypustil slovíčko „free“ a znovu se obrátil na křišťálovou kouli internetu – Google, čímž jsem se dostal na jakýsi žebříček deseti nejlepších programů v této kategorii. Na první příčce figuroval program CyberLink PowerDirector. Stáhl jsem instalaci aktuální verze (v té době to bylo číslo 8), nainstaloval, založil projekt, vložil soubor s videem a zkusil přehrát v náhledovém okně. Vše se zdálo být v pořádku. Vložil jsem tedy zvukovou stopu, abych vzápětí zjistil, že po spuštění přehrávání trvá asi 0,5 až 1 vteřinu než naskočí s velkým prasknutím i zvuk z přidané zvukové stopy. Nuže, to byl trochu problém, protože právě ten začátek jsem potřeboval slyšet. Chvíli jsem se s tím snažil nějak manipulovat, než mi začala stoupat hladina adrenalinu v krvi nebezpečně vysoko. Začalo se navíc zpomalovat i přihrávání videa a celé to přestalo být použitelné. PowerDirector navíc také nezobrazuje tvar signálu zvukové stopy, takže je proces synchronizace s obrazem o to složitější. Nakonec jsem na další snahy v tomto programu rezignoval.

Krize

Druhou příčku žebříčku obsadil Corel VideoStudio, který jsem ale přeskočil, protože mě zaujal spíš produkt Adobe Premiere Elements, který jsem zkoušel někdy před lety a byl jsem s ním v podstatě velmi spokojen. Nejdřív mě odradila velikost downloadu (1,2 GB), ale jak jsem zběžně proklikal další produkty, je to v komerčním světě zřejmě obvyklá velikost, takže co se dalo dělat, nakonec jsem instalační soubor, ač s velkým sebezapřením, stáhl. Na oficiálních stránkách Adobe se mi to sice nepodařilo, stále to hlásí chybu o přesměrování (už druhý týden! Pánové, doufám, že vaše podpora funguje rychleji než váš webmaster.), tak jsem to nakonec musel stáhnout z české Slunečnice. Odtud to naštěstí stahovalo poměrně rychle a za chvíli jsem měl instalačky doma. Stažený soubor byl formátu zip, takže jsem ho nejdřív musel rozbalit. Dobrá. Ale, co to.... V zipu byl jen další archiv, tentokrát 7z a nějaký instalátor. Grrr. Spouštím instalátor a… Ten neudělá nic jiného, než že rozbalí obsah archivu 7z na disk. To je nějaký zvrhlý žert?! Celá záležitost s upravováním videa mě v tuhle chvíli začala už dost vytáčet. Tak nějak jsem počítal s tím, že několik GB volného místa na disku bude pro editaci pármegabytového videa bohatě stačit, ale ouha, asi nebude. Na disk se konečně rozbalilo něco, co vypadá jako instalace. Spouštím instalátor, vybírám umístění na disku D: (na C: už, z důvodů popsaných výše, nezbývalo žádné místo) a čekám. Ale ouha podruhé! Windows mi hlásí, že na disku C dochází místo. C?!! Vážně napsal C?!!!! Nebudu vás déle napínat: I když vyberete, že chcete instalovat na disk D:, instalátor stejně nejdřív všechno zkopíruje někam do TEMPu (který je samozřejmě na C:) a odtud to pak kopíruje zase na D:. Proboha! Když to všechno posčítáte dohromady, tak zjistíte, že pro instalaci Premiere budete potřebovat více než 6 GB místa. To už opravdu volá do nebes. Když jsem pak program po tomhle martyriu spustil, čekalo mě nemilé zjištění. Od doby, kdy jsem Premiere zkoušel naposledy, se z tohoto programu stal velký, těžký kolos, který se sotva sám udrží na nohou, natož aby pro vás ještě něco dělal. Všechno je tak neuvěřitelně pomalé, až to je naprosto nepoužitelné. Ani jeden jediný malinkatý, samostatně vložený, klípek nelze v náhledovém okně plynule přehrát. Přitom před několika lety, při nesrovnatelně složitějších operacích, ve starší verzi Premiere, na mnohem horším stroji fungovalo vše naprosto bez problémů. Z toho mi zůstává rozum stát. Je mi jasné, že uživatelé chtějí hezčí prostředí, které je samozřejmě náročnější, ale tohle? Co za počítač bych musel mít, aby šla nová Premiere použít? Nemusím snad ani dodávat, že program byl pro mě v tomto stavu naprosto nepoužitelný a neumím si představit, že bych za něj měl dát těch 100$, na kterých si ho v Adobe cení. A jako nahnilá třešnička topící se v kyselé šlehačce na tomhle dortu Pejska a Kočičky se jeví fakt, že Adobe Premiere nelze odinstalovat žádnou standardní cestou. V Adobe si holt věří.

Rozuzlení

Nakonec jsem se rozhodl místo Googlu prohledávat Youtube a zjistit, co používají jeho uživatelé. V něčem ty milióny videí, které na youtube jsou, vzniknout musely. Hledání nakonec opravdu přineslo kýžený výsledek. Ukázalo se, že firma Pinnacle uvolnila zdarma i jakýsi jednoduchý nástroj pro úpravu videa VideoSpin 2.0. Jde v podstatě o takový lepší Windows Movie Maker. Ale především to je program, který jako jediný z těch, které jsem zkoušel, dokázal bez problémů zvládnout několik primitivních operací, na kterých si všechny ostatní programy vylámaly zuby. Pokud tedy hledáte jednoduchou aplikaci pro úpravu videa, zkuste rovnou VideoSpin. Možná tím prospějete svému duševnímu zdraví.

Měsíčku na nebi indonéském

Youtube dnes večer poznal, že mám po víkendu stráveném v práci dost špatnou náladu a rozhodl se mi ji zlepšit. Mezi doporučená videa mi podstrčil i árii Měsíčku, na nebi hlubokém z Rusalky. Musím rovnou přiznat, že v podání indonéského amatérského zpěváka v černých slunečních brýlích a za doprovodu úchylné gestikulace a šílených grimas to byl skutečně nepopsatelný zážitek. Zvlášť smekám před interpretem za to, že se nezalekl zpívat v češtině, jakkoliv hrůzostrašně to zní. Upozorňuji také, že lidé češtiny neznalí pravděpodobně zažívají při sledování videa diametrálně odlišné pocity nežli ti znalí. Mnozí se v příspěvcích pod videem nebojí odvážnou interpretaci ohodnotit jako nádhernou, zatímco jiní ji okomentavali jen stroze: "It is... different." Snaha se ale rozhodně upřít nedá, já bych to tak nezazpíval.

Slovensko chce zchudnout

Slovensko má nový, poněkud kuriózní, problém, který mu ale ostatní státy mohou jenom závidět. Slovensko chce zchudnout. Ano, zdá se to k neuvěření, zvláště v době celosvětové finanční krize,  ale jak lze vypozorovat z nálad mezi lidmi, Slováci opravdu chtějí zchudnout. Příčiny, které k tomuto stavu vedly, můžeme zatím jenom odhadovat, snad je to růst slovenské ekonomiky a celkové zvýšení životní úrovně Slováků, co nastolilo tento nový trend napříč celým státem.

Jak houby po dešti se na internetu objevují weby, které zoufalým Slovákům radí jak zchudnout. Za všechny jich jmenujme pár: schudnem.sk, chudnutie-ako.sk, nachudnutie.sk a mnoho dalších. Diskuzní fóra na těchto serverech jsou obvykle přeplněny příspěvky lidí, kteří se snaží zchudnout a povětšinou se jim to nedaří. Navzájem se pak v chudnutí motivují a podporují. Obrázek si udělejte například z těchto úryvků z diskuzí: "Hlavne sa drz, prajem psychicku pohodu, lebo bez tej sa chudnut neda.." nebo "..tak ked si zivot dam dokopy, zas budem chudnut jedna radost...". Jedna ze čtenářek serveru chudnutie-ako.sk si například zoufá, že se jí po porodu už nepodařilo zchudnout. To je zcela opačné tomu, co se děje v ostatních evropských státech, kde se naopak rodiny s dětmi snaží ušetřit kde se dá. Stačí však pokračovat ve čtení jen o několik příspěvků dál a rozum znovu zůstává stát. To když se dočtete jak jiná čtenářka ihned přispěchala s utěšujícím: "ja som tiez nikdy neverila, ze budem chuda (ani nikdy som nebola) ale teraz tam velmi uspesne smerujem". Jiné příspěvky pak už postrádají jakoukoliv logiku, jako například tato odpověď na postesknutí o finanční náročnosti chudnutí: "drzim Ti palceky, neboj, tu mozes chudnut zadarmo".

Dlouho jsem přemýšlel o absurdnosti takového jednání, až jsem si uvědomil jednu podstatnou věc. Ačkoliv nám se může zdát problém současného Slovenska cizí a snad i hloupý, pro Slováky je problém chudnutí naprosto reálný a vážný. Neměli bychom se tedy ušklíbat nad tímto, pro nás zvláštním, jednáním a měli bychom Slovensku s chudnutím pomoci.

Jak vypálit videa z YouTube na DVD

Tento návod popisuje krok za krokem postup jak stahovat videa z YouTube a jak je pak vypálit na DVD. Upozorňuji, že to, co níže popisuji, není zdaleka jediná cesta a je dost možné, že existují jednodušší a/nebo lepší řešení. Řešení, které popisuji zde, jsem zvolil proto, že je dost jednoduché, aby ho zvládl i amatér a přitom mám ověřeno, že funguje. Zároveň upozorňuji na to, že stahování videí a jejich kopírování na DVD nemusí být právně v pořádku, pravděpodobně záleží na konkrétních videích. Ať je to ale jak chce, tento návod rozhodně není míněn jako nástroj k porušování autorských práv.

Stažení videa do počítače

Nejprve je nutné videa stáhnout do počítače. Existuje několik cest jak to udělat, ale jako nejjednodušší mi přijde použít specializovaný program:

1. Stáhněte si program VDownloader odsud: http://www.vdownloader.es/download.php
2. Dokážete-li program rozbalit a nainstalovat, udělejte to a pokračujte dalším krokem. Pokud ne, najděte v počítači stažený soubor vdownloader.zip. Zkuste ho otevřít (double-click). Může se spustit nějaký specializovaný program, pokud takový máte nainstalovaný, ale v každém případě byste teď měli vidět soubor vdownloader_setup.exe. Opět ho otevřete, tím by se měla spustit instalace programu.
3. V instačním programu v podstatě vše odklikávejte, dokud se nedostanete k oknu se třemi zaškrtávátky. To poslední z nich (Create Auctions Site Desktop Icon) změňte na nezaškrtnuté, jinak vám to všude možně umístí nažádoucí ikony. Klikněte na Next a na stránce, která se objeví, nenechte zaškrtnuté ani jedno zaškrtávátko.
4. Dokončete instalaci programu a program spusťte.
5. V poli Výstupní formát vyberte možnost PÙVODNÍ SOUBOR (Bez konverze)
6. Otevřete si internetový prohlížeč a na youtube otevřete stránku s videm, které chcete stáhnout.
7. V boxu po pravé straně stránky je pole Adresa URL. Text z tohoto pole zkopírujte do schránky (označit a CTRL+C).
8. Přepněte zpět na program VDownloader. Ten sám pozná, že jste zkopírovali odkaz na video a nabídne uložení do počítače. Vyberte místo pro uložení videa a nechte program stahovat.Pokud by snad stažení nenabídnul, vložte odkaz do pole VIDEO URL a klikněte na tlačítko Stažení.
9. Pokračujte znovu od bodu 5. dokud nebudete míst stažená všechna videa, která chcete dostat na DVD.

Vypálení videí na DVD

1. Budeme potřebovat další program – DVD Flick, stáhněte ho odsud: http://downloads.sourceforge.net/dvdflick/dvdflick_setup_1.3.0.7.exe
2. Stažený soubor spusťte. Rozběhne se instalace, kterou tentokrát stačí komplet odklikat.
3. Spusťte nainstalovaný DVD Flick
4. Úplně dole je pole Project destination folder. Tady vyberte nějaký adresář, ve kterém bude program pracovat (Doporučuju vytvořit nový adresář). Je nutné se ujistit, že je na příslušném disku dostatek volného místa.
5. Klikněte na tlačítko Add title v panelu napravo.
6. Vyberte všechny videa, která chcete na DVD mít.
7. Klikněte na tlačítko Menu Settings. Vyberte si nějaké menu (třeba Simple White)
8. Klikněte na tlačítko Project Settings, na záložce General můžete v poli Title DVD pojmenovat (název se zobrazí v menu na DVD). Dále vyberte záložku Burning, zaškrtněte Burn Project to disk. V poli Drive vyberte vypalovačku (máte-li jich víc), klikněte na Accept.
9. Pro dokončení a vypálení klikněte na ikonu Create disc v horní části programu.
10. Program teď bude nějakou dobu pracovat a pak vypálí DVD s videi.

Nejubožejší

Každý z nás měl někdy "den blbec", den kdy se pokazilo vše, co se pokazit mohlo. Den kdy jste se cítili opravdu mizerně. A v takové chvíli jste si možná pro útěchu řekli, že na světě jsou lidé, kteří jsou na tom ještě hůř než vy. Pravděpodobně vás toto pomyšlení opravdu trochu utěšilo, načež jste tuto myšlenku hned vypustili z hlavy a dál se věnovali svým aktuálním problémům. Ale co když se nad tím zkusíme trochu zamyslet? Opravdu vždy existují lidé, kteří se mají hůř než my? S velkou pravděpodobností (téměř s jistotou) můžeme říci, že tomu tak skutečně je. Ale vhledem k faktu, že počet lidí na zemi je přecijen konečný, musí existovat alespoň jeden člověk, pro kterého to neplatí. Jeden člověk, který si nemůže říct "jiní jsou na tom hůř". Na planetě Zemi existuje člověk, kterému je naprosto nejhůř mezi všemi lidmi! A uvažujme dál: Denodenně se ze zpravodajských kanálů dozvídáme o lidských bolestech a utrpeních, jaká si my v našem "moderním" světě ani neumíme představit. Jak neskutečně ale musí trpět člověk, který se má skutečně nejhůř na celém světě? Jaká muka musí zažívat? Vědomí tohoto mi přijde neobyčejně depresivní.